Úvahy a zamyšlení

Čekání na otroka.

Zase jsem čekala na pracovního otroka a zase nedočkala. Termín věděl víc jak 14 dní dopředu, 2 dny předem ujišťoval, že přijde. Když jsem byla nachystaná, nalíčená v oblečku ve vysokých botách, napsal hodinu před, jen jednu větu, že to nevyjde a víc přestal reagovat. Mám takové deja-vu. Huba plná slibů a skutek utek. Zjistila jsem, že budu muset přestat hledat pracovního otroka, protože schůzka se mnou má nějaké negativní vlivy na okolí. „Otroci" přicházejí o práci, umírají příbuzní, rozbíjejí se auta, lidé skákají pod vlak. Asi bych se měla nad sebou zamyslet a nic po otrocích nechtít.
Mrs. Bojek

Subíkovské sliby chyby.

Od roku 1993 sleduji vznikající a posléze fungující českou BDSm scénu. Pravda patřím již mezi BDSMsaury ale zjišťuji, že mi to hlava poslední dobou nějak nebere. Mám možnost sledovat (a díky své Paní za to) co prožívá Mrs.Bojek při komunikaci se „subíky" i když bych měl spíš napsat s pisálky. Dál se totiž dotyční nikdy nedostanou. Uvedu příklad: Paní napíše, že hledá osobu XY. Ani né do minuty se objeví první nabídky, ty se stupňují, objevují se nabídky na celoživotní otroctví, přepisy majetku, na to co by ze sebou chtěli nechat udělat a to až po změny na těle. Když Paní vyselektuje ty, kteří slušně pozdraví, napíší do mejlu a né na sklo i když je o to Paní žádala a začne si s nimi psát, začíná masakr. Vzdálenost není problém a každý může hned. Když vyřadí ty, kteří jsou přece jen z větší vzdálenosti a navrhne termín první nezávazné schůzky, ještě stále je to OK, všichni mohou. Když se však blíží den setkání, objevují se první zprávy od těch svědomitějších, že nemohou přijet. Ti nesvědomití se ani neozvou a neomluví. Vlastně se omluví, za den, týden, měsíc i později, že nemohli a navrhují jiný termín, jiné méně nápadné místo. Opět nemají žádný problém, vše obětují pro svoji Paní. Musím se tomu smát s ohledem na to jaké jsou možnosti dnes a před léty. Žádný mobil, žádný internet, méně rychlostních silnic a přesto se lidé setkávali. Vzpomínám na to jak na první srazy v Brně se jezdilo z celé republiky a to mnohdy jen na otočku. Tedy na sraz a v noci domů a to bez toho, že by si lidi volali Kde jste? Prostě byl jeden den, jedna hodina a prostě zájemci přijeli. Vzpomínám na to, jak jsem si jel zkusit boty do Prahy na otočku. Přijel, vyzkoušel, objednal vhodnou velikost a zase jel domů. Říkám si, jak by asi vznikl základ dnešních BDSMsaurů, kdyby nejezdili na srazy a akce a jen klikali na myš a na klávesy a zůstali sedět doma. Asi by nevznikly Jizerky, Tvrz, fetiš párty. Asi by ani nevznikl Aťas. Takže subíci, pokud jste tím za co se považujete jak píšete, tak vstaňte od PC a vyražte na akce, na srazy a za dominami. Pokud si totiž myslíte, že vám něco přistane pod nosem, jste na omylu. s.Ade

Sexypláštěnky, jak je to doopravdy.

Několik let jsme byli na serveru sexypláštěnky, jezdili jsme i na jejich srazy, oni jezdili na naše, my je podporovali na našich stránkách a akcích, měli jsme dojem, že vycházíme přátelsky a že to i přátelé jsou.
Podali jsme v dobré víře pár návrhů na změny a vylepšení a upozornili na nedostatky na serveru. Jednoho dne si s.Ade smazal své fotky, ze svého vlastního profilu a požádal o smazání svých textů, které tam vložil. Pak bez dalšího upozornění byla najednou zablokovaná IP adresa ze strany majitele. Přes jinou IP adresu, jsem si já Mrs. Bojek stačila smazat své fotky a žádala jsem majitele, aby smazal naše profily a naše texty. Nebylo vyhověno, odpovědí bylo zablokovaní další IP adresy. Jelikož na majitele není žádný kontakt, tak jsme se spojily tehdy ještě s kamarádkou a superadminem stránek Sommers, aby situaci vyřešila a smazala nám naše profily. Po opakované výzvě mi nakonec sdělila, že jsem hysterka, ať si vše vyřeším sama a náš obsah tam ponechala. Tady selhala nejen jako administrátor, který nerespektuje práva uživatele, ale i jako kamarádka, od které to byla kudla do zad.
Proč se tak děje? Proč odmítají mazat zablokované profily a ponechávají si obsahy? Jsou to peníze. Majitel provozuje několik stránek a počet přístupů se mu počítá do statistiky návštěvnosti, kterou vykazuje pro inzerenty. Dokonce se tam objevujeme i jako „zelení" tzn., že jsme právě online, přestože máme zablokovaný přístup.Tím pádem poškozují i naše jméno tím, že nám lidé píší, ale my vlastně nemůžem reagovat. A nejen naše jméno, ale jak jsme se dozvěděli, takových „mrtvých" profilů je tam velká spousta. Varujeme všechny, kdo tam má profil a nebo ty, co se tam chtějí registrovat, že o něj mohou přijít, včetně svých fotek a příspěvků. Majitel z těchto mrtvých profilů vytváří dojem, že server „žije".
Zakončila bych to jedním citátem: „ Falešný přítel je horší jak nepřítel, protože nepříteli se vyhýbáš, kdežto příteli věříš". Mrs. Bojek a s.Ade

Jak vznikal kalendář 2015

Právě jsme dofotili poslední fotky na tištěný kalendář 2015 a chtěla bych se s vámi podělit o zážitky, jak tyto fotky vznikaly, alespoň ty nejzajímavější.
Kalendářové fotky na plochu v 2013 měly poměrné úspěch, tak jsme se rozhodli, že nafotíme kalendář tištěný, aby zůstala i nějaká hmatatelná památka. Znamenalo to celý rok příprav a focení, aby vynikla charakteristika daného měsíce. Co však třeba v celém kalendáři nenajdete je sníh, protože zima 2013-2014 na sníh nějak zapomněla.
Leden: Ten jsme nafotili cestou domů z jednoho srazu. Byl chladný den a cesta úžasnou alejí, i když bez listí, nedala abychom nezastavili a nenafotili tyto zimní fotky.
Únor: Tyto fotky jsou z naší akce na FGP. Jedna z mála z našich společných a jedna ze dvou, které jsou interiérové. Jak už jsem zmínila, absencí sněhu a typického „únor bílí, pole sílí" se nám nafotit nepodařilo, využili jsme nálady, kdy je nám dobře v teple.
Březen: Svítilo první jarní sluníčko a na focení jsem se těšila. Fotky vznikly na jedné odstavné vlečce v centru Brna, kde je celkem ruch a taky jsme měli hned skupinku přihlížejících na mostě. Pak jsme se přesunuli k parkovišti za jedním nejmenovaným obchodním domem, kde je stará cihlová zeď, která jako „kulisy" je vždy neodolatelná. Tady vznikla i titulní fotka na kalendář.
Duben: Tohle je krásný měsíc, kdy vše kvete a latexová kočička s květy by byla určitě to pravé. Našli jsme krásně rozkvetlý zlatý déšť hned před Výstavištěm, kdy jsme měli štěstí, že bylo prázdno a rychle jsme nafotili tyto výrazné fotky. Pak jsme se ještě přesunuli směrem na Brněnskou přehradu, kde jsme sérii fotek doplnili s kamennou zdí. Tady bylo hodně cyklistů a u některých bylo vidět, že málem zapomněli šlapat do pedálů. Fotili jsme téměř celé dopoledne a projeli půl Brna, ale z tohoto focení jsme měli dobrý pocit.
Květen: Nevěřili by jste jak je těžké najít v okolí Brna louku s pampeliškami, kde to není u silnice a kde by se dalo zastavit a fotit. Nakonec jsme našli malý sad i z rozkvetlými stromy a pampeliškami. Společné fotky vznikly na samospoušť a běhání ve vysokých podpatcích, aby se podařil záběr, bylo celkem náročné. Navíc kousek za námi projížděly náklaďáky se zeminou a začalo se dost prášit a chvílemi jsme měli strach, aby řidiči koukali na cestu.
Červen: Tento měsíc byl asi nejakčnější co se týče focení. O tomto focení už vznikl samostatný článek „Jak jsme byli vyvedeni". Nový kostým jeptišky měl být focen ve stylovém prostředí. Vybrali jsme si zříceninu vyhořelého kláštera Rosa Coeli. Už když jsme přicházeli byl na nás asi podivný pohled. Latex jsem měla schovaný pod dlouhým koženým kabátem, v ruce kufřík a bičík. Musím zdůraznit, že bylo dost teplo. U pokladny jsme si koupi vstupenky a prošli branou. Turistů tam bylo opravdu hodně. Chvíli jsme zaváhali, ale pak jsem odhodila kabát, z kufírku vytáhla kuklu a jeptiškovský hábit přes hlavu a začali fotit. V tu chvíli začaly cvakat fotoaparáty od návštěvníků. Po chvíli k nám přišla průvodkyně, že tohle tady dělat nesmíme, že si na nás pár lidí stěžovalo. Tak nám nezbývalo než to zabalit a odejít. Nic méně pár fotek se nám podařilo ukořistit a na kalendáři se objeví. Pak jsme se přesunuli ještě do jiného městečka ke kapličce Svatá trojice, kde se nám podařilo sérii fotek dokončit. V ten den jsme najeli přes 80km.
Červenec: První letní prázdninový měsíc. Slunce, voda, teplo. Všechny tyto indicie se nám podařilo na fotky dostat. Průsvitný latex, průsvitné boty a rozhodli jsme se fotit schody s vodou na Baštách a sousedící letní zahrádky bývají dost obsazené, proto jsme vyrazili brzo ráno, kdy jsou ještě zavřené. Musela jsem si dávat pozor protože schody byly celkem kluzké, ale voda byla osvěžující. Když jsme se přesunuli k Olympii, kde je vodotrysk, zrovna tam byla akce s parními lokomotivami a jezdil tam vláček pro děti. Naštěstí děti zajímal opravdu více vláček. V tom vedru v latexu byla voda opravdu příjemná a vznikly z mého názoru jedny z nejhezčích fotek.
Srpen: Vymyslela jsem si focení v noci. Noční Brno, teplé letní večery, osvětlené ulice. Tak jsem si to představovala. Noční focení je ale přece jen náročnější, protože osvětlení není ideální a pro náš amatérský foťáček to byla zkouška. Focení proběhlo celkem 2x. To první se nepovedlo, jednak místo nebylo ideální a ten den jsem byla od 4 hodin na nohou a únava byla znát. Focení vyšlo na druhý pokus. Původně jsem měla vybranou lokalitu u Ústavního soudu, kde je nádherné podloubí s lucernou a hned za rohem je parkoviště. Sice pro zaměstnance soudu, ale v noci je prázdné. Zastavili jsme a než jsme stačili vypnout motor, už u nás byla ochranka, že tam stát nemůžeme. Tak jsme vybírali další místo. V dálce osvětlený hrad Špilberk to by mohlo být to pravé. Bohužel potloukání bezdomovce kolem, nás rychle vyhnalo pryč. Až třetí místo bylo to pravé a v okolí Vaňkovky vznikly fotky které uvidíte na kalendáři.
Září: Září, víno vaří. Tak zní pranostika a tak jsem to chtěla i na kalendáři. Oblast kolem Velkých Pavlovic, kde je spousta vinohradů a kde se nachází i kaplička na kopci, kterou jste mohli vidět ve filmu Bobule. Nakoupili jsme hroznové víno, protože otrhat někomu vinohrad jsme si nedovolili, láhev červeného vína a fotit jsme vyrazili i s naším kamarádem Artabanem, s kterým už jsme jednou fotili a věděli, že s ním budou fotky opět skvělé. Bylo tam pár výletníků na kolech a jedni neodolali a poprosili mě, jestli bych se s nimi mohla vyfotit. Prý „mám nádherný kostým" :-) . Nebe bylo ten den úplně bez mráčků a některé snímky skoro vypadají jak někde z Řecka. Taky to bylo nevzdálenější místo na focení a najeli jsme 125 km.
Říjen: Tuto lokalitu jsme objevili v Krimi zprávách, kde moderátor byl na Špilberku u vodopádu. Hned jsme si „vygooglili", kde se vodopád nachází a plán byl jasný. Přímo vodopád je vidět na mých stránkách, ale nafotili jsme fotografie s lucernami a nadcházejícím podzimem, kdy začíná padat listí.
Listopad: Tak jako leden i listopad vznikl na sraze. Venku bylo sychravo, ale sluníčko svítilo i když bylo zubaté jak je pro tento měsíc již typické.
Prosinec: Každý měsíc se scházíme ne Fetišškopku a tato restaurace má krásný cihlový bar s dřevěným obložením. Vánoční výzdoba přímo vybízela k nafocení druhých již zmíněných interiérových fotek. Musela jsem se s majitelem restaurace domluvit na termínu focení, abychom nenarušili chod restaurace, tak se fotilo před otevírací dobou. Majitel zřejmě očekával početný štáb „profesionálů" a myslím že byl překvapen, když jsme dorazili ve dvou.
Focení kalendáře byl zážitek a zkouškou, co jsme schopni zajistit a jak reaguje společnost. Znamenalo to spoustu hodin příprav, líčení, leštění a vybírání oblečků, hledání lokalit, naježděných stovky kilometrů, domlouvání s lidmi, kteří s tímto druhem fetiše a zájmu nemají nic společného.
Doufám, že se vám kalendář bude líbit a třeba při přípravě na rok 2016 na focenou. Mrs. Bojek

Bezpečně v BDSM (o pásech cudnosti)
Chtěla bych se pozastavit nad bezpečností v BDSM, protože poslední dobou vlivem medializace se BDSM stává jakousi módou a kdo „to nezkusil" není in.
Předně bych se zmínila o Pásech cudnosti jinými slovy CBčkem. Není týden, aby mi někdo nepsal s dotazem jak na to nebo dokonce jestli nechci-li klíč od jeho pásu, že ho mohu mít neomezeně dlouho, bez ohledu na to, že mě ten člověk vůbec nezná. Pás cudnosti je dobrá hračka, ale když vám napíše žena s dotazem, kolik měsíců nejdýl může mít svého subíka zamčeného v pásu a pak se dozvím, že jí je 20, o BDSM se dozvěděla náhodou od kamarádky před 14ti dny, s přítelem jsou 3 měsíce a on na to moc není a několika měsíčním zamčením do pásu ho chce k tomu malinko popostrčit, tak v tu chvíli nevíte jestli si z vás někdo dělá legraci nebo to bohužel myslí vážně.
Pokud někdo nosí Pás cudnosti ven, tzn. do práce, jezdí autem atd., tak doporučuji mít klíček u sebe třeba v zapečetěné obálce, pro všechny případy. Když se někoho zeptám, co by dělal, kdyby musel náhle k lékaři nebo se nedej bože stala nějaká nehoda, tak mi odpoví, to by byla sranda, takovej trapas. Případně se dozvídám, že by mu Paní dovezla klíček. Sranda by asi nebyla, kdyby vám šlo o život a doktoři museli prvně shánět něco, čím by odfrézovali pás a přitom vám ještě víc neublížili. S kovovými částmi na těle ( a to ani prstýnky) totiž jinak nemůžete na sál, na CT a když jde o minuty při záchraně života , tak to opravdu sranda není.
Tohle bych zmínila i u kovových obojků a pout, které sice nejsou tak rozšířené jako CBčka, ale problém je stejný.
Jeden subík mi na tuto otázku co by dělal v případě nehody odpověděl, že BDSM je prostě nebezpečné a tyto rizika je nutno podstoupit.
Dále bych chtěla upozornit, že nejde jen o nehody a návštěvy lékaře, ale i při dlouhodobém nošení může dojít k poškození topořivých tělísek a tím pádem k problémům s erekcí. Může to mít i psychický dopad. I na tohle jsem dostala odpověď: I impotentní otrok je nadržený, tudíž se dá snadno ovládat a stejně sex mít nesmí.
Ano, i takové názory panují mezi lidmi a bohužel jsou to jsou někdy dost mladí lidé, kteří jsou ochotni obětovat své zdraví. To je ale jen jedno a je nenahraditelné.

Sny a realita
Dost často se setkávám s názory, které jsou mimo realitu či ovlivněné povídkami. Podobají se jeden druhému a s realitou všedního dne nemají moc společného. Často se mě „rádoby subíci" ptají, jestli takto v latexu chodím i normálně po ulici, jestli chodím i do práce a pokud ano, že to musí být pozice šéfové. Jeden si dokonce neuměl představit, že by domina mohla dělat třeba asistentku, protože je to proti její přirozenosti a mohlo by ji to ponižovat. Myslí si, že chodím jen na vysokých podpatcích s bičíkem v ruce a neustále mám k dispozici otroky, doma nic nedělám a pořádám jen večírky pro dámy a obskakují nás otroci. Mylná je představa, že pokud má domina partnera, který je zároveň jejím subíkem, že tento vztah je automaticky 24/7. Přitom zapomínáte, že každá z domin žije i civilní život, že má rodinu, děti, své zájmy, které nemusejí být jen v oblasti BDSM a to je třeba si to uvědomit.
Obecně povídky jsou mnohdy smyšlené a překračují hranice reality. To že v nich neexistují hranice je pěkné, v povídce je možné i nemožné. Bohužel někteří jedinci tuhle fantazii nedokáží od reality rozeznat a spíše to škodí.
Domina nemusí být každá žena s černými vlasy, co chodí v kůži a na jehlách. Domina může být i nenápadná tichá žena. O to víc to může být rafinovanější a dráždivější. Fantazie a sny jsou nádherné, rozvíjejte je a sněte, ale prosím nezapomínejte, že pokud chcete žít, musíte se probudit.
Příjemné procitnutí přeje Mrs. Bojek

Srazy a setkání ano či ne?
Není to zas tak dlouho, co jsem byla na svém prvním srazu. Byl to Mikulášský eliot a mě tam vzal můj současný partner. Byla jsem úplný nováček a vůbec jsem nevěděla, co mám od takového srazu očekávat. Obavy opadly velmi brzo, lidé byli přátelští a já děj kolem sebe spíše pozorovala, nikdo mě do ničeho nenutil, jak se právě mnozí nováčci obávají.
Od té doby jsem se sama stala spoluorganizátorkou Fetish Grand Prix. Akce se koná 2x do roka nedaleko Brna a jak už názvu vypovídá, jedná se fetish akci, kde je povinné dresscode, tzn. oblečky z latexu, lacku, kůže, PVC prostě netradičních materiálů v duchu BDSM. Velmi častá otázka co se mě lidé ptají je: „Co se na takové akci dělá? Jak taková akce probíhá?" Nebo také mnozí si představují, že je to akce ve stylu swingers párty a nebo že subíci a subinky jsou automaticky k dispozici každému dom a před zraky všech musí vyhovět každému přání. TAK TO SAMOZŘEJMĚ NENÍ! Akční akce je hlavně o setkání lidí z komunity BDSM (i když já slovo komunita moc ráda nemám). Připravuje se většinou nějaký program. I ten je na každé akci jiný. Scénky, promítání, besedy, ukázky atp. Program samozřejmě není povinný. Jde o to popovídat si, vyměnit zkušenosti, ale hlavně nemuset se stydět za to co v nás dřímá. Nikoho nezaráží, že si dominant vodí svého suba na vodítku nebo vidět chlapa nalíčeného, na vysokých podpatcích třeba jako služku. Na akci nikdo nikoho do ničeho nesmí nutit. To je také častá obava submisivně zaměřených, co budou dělat když si je nějaký dominant vybere. To že je někdo sub neznamená, že je majetkem všech. Nikdo si vás nebude přivlastňovat a něco vám nařizovat.
Velmi častá výmluva je: „Já bych jel, ale nemám s kým. Přece tam nebudu sám. Prvně si musím někoho najít." Když někdo sedí doma na zadku a na netu jen píše věty typu hledám Paní co mě bude trestat, tak na tom zadku bude sedět hodně dlouho. Právě na srazech se lidé nejvíce seznámí a vyjdou z té obrovské netové anonymity. To, že ale píši o seznámení, neznamená, že srazy fungují jako seznamka. I to je častá otázka: „Najdu si na srazu svou Paní(a), subíka?" Seznámit se dá, znám páry co se našli právě na srazech. Šance na seznámení se zvýší. Ale pokud tam někdo pojede s přesvědčením, že tam přijede, vybere si z nabídky, nebo že bude vybrán, bude zklamaný. Je to stejné jako když jdete třeba na diskotéku. Můžete tam najít třeba životního partnera, ale nemusíte.
Na akční sraz je ve většině případů potřeba ručitel. Je to osoba v komunitě známá, která se zaručí za tvoji bezproblematičnost. Je to „vynuceno" velkým počtem lidí, kteří z jakýchkoli důvodů chtějí chránit svoje soukromí. Co se na akci upeče, to se tam také sní. Na akcích jsou přísná pravidla o focení, bez dovolení se nesmí nikdo fotit a už vůbec ne nikde bez svolení publikovat. Častá otázka: „Jak si mám najít ručitele, když nikoho neznám?" Existují i srazy „kecací". Tam potřeba ručitel není. Je to většinou někde v hospůdce, čajovně nebo i Praze v Ateliéru se dělají pravidelné kecací srazy.
Takže otázka na začátku setkávat se ano či ne? Odpovědět si musí každý sám. Každý sám musí zjistit, proč na akce jezdit, co mu tyhle setkání dají nebo vezmou. Srazů se organizuje mnoho a každý si může vybrat, jaký mu bude vyhovovat, ať už fetish nebo zaměřený na spank, bondage, jehly nebo si jen tak pokecat u pivka nebo kávy.
Tak třeba někdy na shledanou na nějaké akci. Mrs.Bojek